Historie
Před
255 lety, v červenci roku 1757, se na svazích
Studence odehrála nejkrvavější bitva v okolí.
Stalo se to za sedmileté války v době panování
Marie
Terezie. Okolní země, především pak pruský
král Bedřich
II., chtěly habsburské dědictví rozdělit válkou.
Největším nebezpečím byl bojovný pruský král
Fridrich (Bedřich) II. „Veliký“. V prosinci
1740 vpadl bez vypovězení války do Slezska. I Českokamenicko
utrpělo značné škody vpádem pruských vojsk,
poprvé v roce 1756, kdy vojáci obsadili město,
zničili úrodu, zrekvírovali potraviny a několik
domů vyrabovali.
V dubnu
1757 vytáhl Bedřich
II. se stodvacetitisícovou armádou do Čech.
Po porážce u Šterbohol 6. května 1757 obléhali
Prusové Prahu. Rakouský maršálek hrabě Leopold Daun ale 18. června
1757 v bitvě u Kolína nepřítele porazil a
ten začal z Čech ustupovat. Pruský král Bedřich
II. byl poprvé v regulérní bitvě poražen
císařsko-královskou armádou. Prusové se stáhli
do Nymburka a pak odvedl šokovaný a vyčerpaný Bedřich II. větší část svých vojsk od Prahy do Litoměřic a
odevzdal velení svému bratru princi Augustu
Vilémovi.
Část pruského vojska se soustřeďovala v severních
Čechách, avšak k ústupu ze země se Prusové
příliš neměli. Až po dobytí Jablonného císařskými
vojsky, kdy bylo přerušeno spojení Prusů se Žitavou,
zahájilo Bedřichovo vojsko kvapný ústup z Čech.
Císařská pěchota – sbory generálů Hadika
a Kleefelda
- předstihla
Prusy u České Kamenice a obsadila svahy Studence.
Ve dnech 18. – 20. července 1757 se zde tři dny
bojovalo. Pruská armáda se v noci z 18.
na 19. července pokusila projít s množstvím
zavazadel, munice a zásob přes Horní Kamenici a Lísku
do Chřibské a dál k severu. V Horní Lísce
došlo k urputným bojům o vozy s municí
a zásobami, které byly dopravovány pod ochranou
čtyř pěších jednotek jízdního pluku. Protože
byla mimořádně tmavá noc, svítili si vojáci na
cestu lucernami a pochodněmi. Osvětlený noční
průvod napadly v průsmyku nad Lískou ze tří
stran rakouské jednotky generála Becka. Prusové vytvořili hradbu z vozů a povolali na pomoc
část vojska z Chřibské. Na trasách mezi Lískou
a Kunraticemi se 19. července bojovalo se střídavým
štěstím. Poté, co císařští napadli Prusy a
odehnali ochranu od vozů, následoval pruský protiútok,
který vnesl zmatek do rakouských řad. Některé
oddíly se znovu zformovaly až u Mlýnů. Po urputných
bojích, které se protáhly i do dalšího dne, se
museli Prusové stáhnout a zanechali na místě množství
proviantu a munice. Ztráty v řadách pruského
vojska byly mimořádně veliké. I Rakušané
zaznamenali 72 mrtvých a 94 raněných. Ustupující
Prusové zvolili cestu přes Studený, kde se odehrály
neméně krvavé boje. Zde byli 19. července navečer
přepadeni čtyřmi sbory generála Hadíka.
Po krátké bitvě ukořistili vojáci 46 plných
vozů a 186 koní. Poté, co Prusům dorazily
posily, přešli do protiútoku, který byl
odražen generálem Kleefeldem a protáhl se až do ranního rozbřesku. Poslední fáze
střetnutí se odehrála 20. července před Studeným.
Nejhůře byly poškozeny obce Líska a Kunratice ležící
v centru bojů, válečné škody však utrpělo
i okolí včetně Chřibské a Krásné Lípy. V bojích
bylo zničeno mnoho munice a zásob, takže použitelná
válečná kořist císařských nebyla příliš
velká. Prusové sice ztratili své vybavení a zásoby,
ale podařilo se jim projít. Nejvíc mrtvých bylo
pohřbeno na lesní mýtině, kde byla později při
budování silnice z České Kamenice do Chřibské
postavena hájovna. Nad hroby vojáků tenkrát připevnili
na mohutný buk u cesty kříž a místu se začalo
říkat "U Křížového Buku". Později, když buk pokáceli, vyměnili
i kříž. Kolemjdoucí před ním smekali, i když
většinou již neměli o příčině zřízení kříže
ponětí. Tato tradice obměňování kříže přetrvala
do dnešních časů.
Boje
kolem Studence skončily 21. července 1757. Že
byly velmi těžké, dokládají dobové záznamy,
ve kterých se hovoří o kupách mrtvol. Rakušané
napočítali celkem 164 mrtvých a 264 zraněných.
Prusové měli 486 padlých, 135 zajatých a 423 zběhů.
Následujícího dne na svatou Máří Magdalenu 22.
července bylo 700 mrtvých těl padlých vojáků
pohřbeno v rokli u nedalekého pole do hromadných
hrobů. Místu u silnice do Studeného, kde byly ještě
počátkem 20. století vidět zarostlé pahorky
hrobů, se až do roku 1945 říkalo Čakrtovy
hroby,
podle majitele pozemku Tschakerta
z čp. 47 ve Studeném.
Počátkem
20. století v letech 1903 a 1906 nechal vysloužilý
důstojník Eduard Lehmann z Chřibské postavit vedle hrobů pomníky k připravovanému
uctění 150. výročí uctění památky padlých
bojovníků. Dva z pomníků, postavené Eduardem
Lehmannem v místech, kde dříve bývaly
vidět výše zmíněné hromadné hroby, byly z polní
cesty naproti bývalému hřbitovu, kde byly původně
postaveny, v roce 1912 přemístěny na místo
k silnici. Jsou pískovcové a stojí vedle
sebe.
Na pravém,
silně zvětralém pomníku jsou zobrazeny zkřížené
šavle věnčené dubem a vavřínem a na soklu
je obtížně čitelný nápis: "Zbudováno 23. srpna
1903 Eduardem Lehmannem." Levý pomník,
postavený 19. 7. 1906, má tvar štíhlého komolého
jehlanu. Oba pomníky byly po poslední válce
povaleny a přeraženy na několik kusů. Poničených
pomníčků se ujali místní občané a opravili
je. V srpnu 1996 byl levý pomník odvezen a
roku 1997 v listopadu nahrazen přesnou
replikou, jelikož originál byl již neopravitelný.
Na čelní stěně je čitelný nápis: „Na paměť zde pochovaných
rakouských a pruských vojáků, kteří padli v boji
19. a 20. července 1757. Bůh dejž jim věčný mír.”
Pomník
z roku 1906 stojí při rozcestí v sedle mezi
Javorem a Zlatým vrchem. Vytesal jej českokamenický
sochař Julius
Hermann. Po druhé světové válce byl několikrát
rozvalen a znovu postaven roku 1984. Nápis na něm
je již takřka nečitelný. O důkladnou
renovaci se v roce 2003 postaral státní
podnik Lesy České republiky, s. p.
Lehmannovou zásluhou byly také
postaveny válečné pomníky
v Chřibské, Dolní Chřibské, Rybništi a v saském
Hochkirchu. Na zeď kostela v Prysku nechal v
roce 1908 instalovat pamětní desku c. k. poručíku
Blaschkowitzovi, který padl při šarvátce s Prusy a byl
zde 20. 7. 1757 pohřben. Deska se zachovala dodnes.
Podobnou desku věnoval roku 1898 chorvatskému vojákovi
Miteremu
a umístil ji na křížovou chodbu
u kostela v Chřibské. Dočteme se na ní,
že Jakob
Mitere zastřelil v roce 1778 z koruny
košatého stromu šest Prusů a na zranění
utrpěná téhož dne zemřel ve chřibském špitále.
Lehmann
obnovil také Valmontův
hrob na Chotovickém vrchu u Nového Boru.
Na jeho místě dosud rostou tuje. Kromě toho
vydal několik spisů o zapomenutých vojenských
hrobech. Výnosy z těchto publikací věnoval
veteránům, kteří potřebovali pomoc. Za svoji
nezištnou činnost byl několikrát vyznamenán. Při
slavnostním shromáždění na chřibském náměstí
obdržel 28. dubna 1909 od císaře
"Zlatý kříž zásluh s korunou".
V den
svátku svaté Magdaleny – 22. 7. roku 2012 uplyne
již 255 let od dne, kdy byla těla 700 mrtvých vojáků
pohřbena v blízkosti obce Studený.
Občanské sdružení pod Studencem k tomuto
výročí připravuje již druhou pietní vzpomínku
k uctění padlých vojáků, která by se měla
konat dne 21. 7. 2012 v prostoru obce
Lipnice/Kunratice, kde proběhne malá rekonstrukce
bitev. Dojde k položení květin u nově ošetřených
Lehmannových pomníků stojících v těsné
blízkosti obce Studený.
Počátkem měsíce června 2012 Vám podáme
bližší informace o této vzpomínkové akci.