Historie

Před 255 lety, v červenci roku 1757, se na svazích Studence odehrála nejkrvavější bitva v okolí. Stalo se to za sedmileté války v době panování Marie Terezie. Okolní země, především pak pruský král Bedřich II., chtěly habsburské dědictví rozdělit válkou. Největším nebezpečím byl bojovný pruský král Fridrich (Bedřich) II. „Veliký“. V prosinci 1740 vpadl bez vypovězení války do Slezska. I Českokamenicko utrpělo značné škody vpádem pruských vojsk, poprvé v roce 1756, kdy vojáci obsadili město, zničili úrodu, zrekvírovali potraviny a několik domů vyrabovali.

V dubnu 1757 vytáhl Bedřich II. se stodvacetitisícovou armádou do Čech. Po porážce u Šterbohol 6. května 1757 obléhali Prusové Prahu. Rakouský maršálek hrabě Leopold Daun ale 18. června 1757 v bitvě u Kolína nepřítele porazil a ten začal z Čech ustupovat. Pruský král Bedřich II. byl poprvé v regulérní bitvě poražen císařsko-královskou armádou. Prusové se stáhli do Nymburka a pak odvedl šokovaný a vyčerpaný Bedřich II. větší část svých vojsk od Prahy do Litoměřic a odevzdal velení svému bratru princi Augustu Vilémovi. Část pruského vojska se soustřeďovala v severních Čechách, avšak k ústupu ze země se Prusové příliš neměli. Až po dobytí Jablonného císařskými vojsky, kdy bylo přerušeno spojení Prusů se Žitavou, zahájilo Bedřichovo vojsko kvapný ústup z Čech. Císařská pěchota – sbory generálů Hadika a Kleefelda -  předstihla Prusy u České Kamenice a obsadila svahy Studence. Ve dnech 18. – 20. července 1757 se zde tři dny bojovalo. Pruská armáda se v noci z 18. na 19. července pokusila projít s množstvím zavazadel, munice a zásob přes Horní Kamenici a Lísku do Chřibské a dál k severu. V Horní Lísce došlo k urputným bojům o vozy s municí a zásobami, které byly dopravovány pod ochranou čtyř pěších jednotek jízdního pluku. Protože byla mimořádně tmavá noc, svítili si vojáci na cestu lucernami a pochodněmi. Osvětlený noční průvod napadly v průsmyku nad Lískou ze tří stran rakouské jednotky generála Becka. Prusové vytvořili hradbu z vozů a povolali na pomoc část vojska z Chřibské. Na trasách mezi Lískou a Kunraticemi se 19. července bojovalo se střídavým štěstím. Poté, co císařští napadli Prusy a odehnali ochranu od vozů, následoval pruský protiútok, který vnesl zmatek do rakouských řad. Některé oddíly se znovu zformovaly až u Mlýnů. Po urputných bojích, které se protáhly i do dalšího dne, se museli Prusové stáhnout a zanechali na místě množství proviantu a munice. Ztráty v řadách pruského vojska byly mimořádně veliké. I Rakušané zaznamenali 72 mrtvých a 94 raněných. Ustupující Prusové zvolili cestu přes Studený, kde se odehrály neméně krvavé boje. Zde byli 19. července navečer přepadeni čtyřmi sbory generála Hadíka. Po krátké bitvě ukořistili vojáci 46 plných vozů a 186 koní. Poté, co Prusům dorazily posily, přešli do protiútoku, který byl odražen generálem Kleefeldem a protáhl se až do ranního rozbřesku. Poslední fáze střetnutí se odehrála 20. července před Studeným. Nejhůře byly poškozeny obce Líska a Kunratice ležící v centru bojů, válečné škody však utrpělo i okolí včetně Chřibské a Krásné Lípy. V bojích bylo zničeno mnoho munice a zásob, takže použitelná válečná kořist císařských nebyla příliš velká. Prusové sice ztratili své vybavení a zásoby, ale podařilo se jim projít. Nejvíc mrtvých bylo pohřbeno na lesní mýtině, kde byla později při budování silnice z České Kamenice do Chřibské postavena hájovna. Nad hroby vojáků tenkrát připevnili na mohutný buk u cesty kříž a místu se začalo říkat "U Křížového Buku". Později, když buk pokáceli, vyměnili i kříž. Kolemjdoucí před ním smekali, i když většinou již neměli o příčině zřízení kříže ponětí. Tato tradice obměňování kříže přetrvala do dnešních časů.

Boje kolem Studence skončily 21. července 1757. Že byly velmi těžké, dokládají dobové záznamy, ve kterých se hovoří o kupách mrtvol. Rakušané napočítali celkem 164 mrtvých a 264 zraněných. Prusové měli 486 padlých, 135 zajatých a 423 zběhů. Následujícího dne na svatou Máří Magdalenu 22. července bylo 700 mrtvých těl padlých vojáků pohřbeno v rokli u nedalekého pole do hromadných hrobů. Místu u silnice do Studeného, kde byly ještě počátkem 20. století vidět zarostlé pahorky hrobů, se až do roku 1945 říkalo Čakrtovy hroby, podle majitele pozemku Tschakerta z  čp. 47 ve Studeném.

Počátkem 20. století v letech 1903 a 1906 nechal vysloužilý důstojník Eduard Lehmann z Chřibské postavit vedle hrobů pomníky k připravovanému uctění 150. výročí uctění památky padlých bojovníků. Dva z pomníků, postavené Eduardem Lehmannem v místech, kde dříve bývaly vidět výše zmíněné hromadné hroby, byly z polní cesty naproti bývalému hřbitovu, kde byly původně postaveny, v roce 1912 přemístěny na místo k silnici. Jsou pískovcové a stojí vedle sebe.

Na pravém, silně zvětralém pomníku jsou zobrazeny zkřížené šavle věnčené dubem a vavřínem a na soklu je obtížně čitelný nápis: "Zbudováno 23. srpna 1903 Eduardem Lehmannem." Levý pomník, postavený 19. 7. 1906, má tvar štíhlého komolého jehlanu. Oba pomníky byly po poslední válce povaleny a přeraženy na několik kusů. Poničených pomníčků se ujali místní občané a opravili je. V srpnu 1996 byl levý pomník odvezen a roku 1997 v listopadu nahrazen přesnou replikou, jelikož originál byl již neopravitelný. Na čelní stěně je čitelný nápis: „Na paměť zde pochovaných rakouských a pruských vojáků, kteří padli v boji 19. a 20. července 1757. Bůh dejž jim věčný mír.”

Pomník z roku 1906 stojí při rozcestí v sedle mezi Javorem a Zlatým vrchem. Vytesal jej českokamenický sochař Julius Hermann. Po druhé světové válce byl několikrát rozvalen a znovu postaven roku 1984. Nápis na něm je již takřka nečitelný. O důkladnou renovaci se v roce 2003 postaral státní podnik Lesy České republiky, s. p.

Lehmannovou zásluhou byly také postaveny válečné pomníky v Chřibské, Dolní Chřibské, Rybništi a v saském Hochkirchu. Na zeď kostela v Prysku nechal v roce 1908 instalovat pamětní desku c. k. poručíku Blaschkowitzovi, který padl při šarvátce s Prusy a byl zde 20. 7. 1757 pohřben. Deska se zachovala dodnes. Podobnou desku věnoval roku 1898 chorvatskému vojákovi Miteremu a umístil ji na křížovou chodbu u kostela v Chřibské. Dočteme se na ní, že Jakob Mitere zastřelil v roce 1778 z koruny košatého stromu šest Prusů a na zranění utrpěná téhož dne zemřel ve chřibském špitále. Lehmann obnovil také Valmontův hrob na Chotovickém vrchu u Nového Boru. Na jeho místě dosud rostou tuje. Kromě toho vydal několik spisů o zapomenutých vojenských hrobech. Výnosy z těchto publikací věnoval veteránům, kteří potřebovali pomoc. Za svoji nezištnou činnost byl několikrát vyznamenán. Při slavnostním shromáždění na chřibském náměstí obdržel 28. dubna 1909 od císaře "Zlatý kříž zásluh s korunou".

V den svátku svaté Magdaleny – 22. 7. roku 2012 uplyne již 255 let od dne, kdy byla těla 700 mrtvých vojáků pohřbena v blízkosti obce Studený.

Občanské sdružení pod Studencem  k tomuto výročí připravuje již druhou pietní vzpomínku k uctění padlých vojáků, která by se měla konat dne 21. 7. 2012 v prostoru obce Lipnice/Kunratice, kde proběhne malá rekonstrukce bitev. Dojde k položení květin u nově ošetřených Lehmannových pomníků stojících v těsné blízkosti obce Studený.

            Počátkem měsíce června 2012 Vám podáme bližší informace o této vzpomínkové akci.